Exekutor, exekutorský úřad
Osobou soudního exekutora v žádném případě není jakýsi „vymahač“, který by na základě své svévůle (resp. zlovůle) mohl podnikat libovolné nezákonné kroky. Soudním exekutorem je dle exekučního řádu fyzická osoba, která splňuje požadované předpoklady a kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Mezi zákonné předpoklady náleží plná svéprávnost, získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo, bezúhonnost, vykonání alespoň tříleté exekutorské praxe a složení exekutorské zkoušky. Exekutora jmenuje do jeho úřadu ministr spravedlnosti na návrh Exekutorské komory ČR (orgán samosprávy exekutorů). Při výkonu své činnosti musí být nezávislý a musí být vázán Ústavou ČR, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení.
Exekutor je povinen při výkonu veškeré své činnosti používat označení „soudní exekutor“. Žádná jiná osoba nesmí toto označení ani označení „exekutorský úřad“ a od nich odvozené tvary slov užívat. Vedle toho je jiným osobám též zakázáno používání takových označení, která by mohla vyvolat nebezpečí záměny. Dále při své činnosti používá průkaz, razítko a pečetidlo (na těchto předmětech musí být jeho jméno, příjmení a titul, označení „soudní exekutor“, jeho sídlo a státní znak ČR).
K výkonu exekutorské činnosti musí exekutor složit slib do rukou ministra spravedlnosti a dále je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem jeho činnosti. Toto pojištění musí trvat po celou dobu výkonu exekutorského úřadu.
Zákon dále upravuje situace, kdy výkon exekutorského úřadu zaniká a kdy může být exekutor ministrem odvolán. Typickým zánikem je smrt exekutora či ztráta zákonných předpokladů pro výkon jeho funkce, odvolání je spojeno zejména s porušením zákonných ustanovení.
Osobu exekutora si zvolí sám oprávněný z exekučního titulu a označí jej v návrhu na zahájení exekuce. Soudní exekutor může být soudem pověřen v rámci své činnosti na území celé České republiky, sídlo jeho úřadu je v tomto ohledu zcela irelevantní. Tato územní nevyváženost je v praxi často kritizována, zejména ze stran menších exekutorských úřadů, kterým leckdy „přebírají“ exekuční činnost v obci jejich sídla úřady větší. Naopak z pohledu oprávněných, pokud se jedná např. o společnosti, které uplatňují desítky či stovky exekucí měsíčně, je výhodnější spolupráce s vybraným exekutorským úřadem, než při každé jednotlivé exekuci kontaktovat jiný územně příslušný exekutorský úřad.
V exekučním řádu je zakotven institut součinnosti třetích osob – zákon uvádí jejich široký výčet, od orgánů veřejné správy přes policejní orgány až po banky a pojišťovny. Na žádost exekutora jsou povinny poskytnout data ze svých databází a registrů ohledně povinné osoby z exekučního titulu. Exekutor si na základě tohoto oprávnění dokáže opatřit o každém povinném kvalitní informace týkající se zejména jeho majetkových poměrů s ohledem na příjmy, stav bankovních účtů, úvěrovou zatíženost apod.
Exekutorský úřad je složen z exekutora, jeho zástupce a ostatních zaměstnanců (exekutorští koncipienti, kandidáti, vykonavatelé a ostatní zaměstnanci). Jmenovité seznamy osob, které přímo vykonávají exekuční činnost, jsou veřejně k dispozici na webových stránkách Exekutorské komory ČR.
Sídlem exekutorského úřadu je obec v návaznosti na sídlo okresního soudu, do jehož obvodu byl exekutor jmenován. V praxi se lze setkat i se sídlem odlišným od sídla okresního soudu, v takových případech musí být k této změně udělen předchozí souhlas Exekutorské komory ČR.
Státní dohled nad exekuční činností vykonává Ministerstvo spravedlnosti ČR, a to nejen z autoritativního postavení dozorového orgánu, ale též ve vztahu k písemným podnětům fyzických nebo právnických osob.
