Návrh na odklad exekuce
Institut odkladu představuje určitou mezitímní fázi, kdy lze očekávat nějaký zásadní krok či rozhodnutí, které bude mít vliv na exekuční řízení. Návrh na odklad exekuce lze podat přímo u exekutora. V případě, že o něm nelze věcně rozhodnout z důvodu jeho neúplnosti, nesrozumitelnosti či neurčitosti, exekutor takový návrh odmítne. Do doby vydání rozhodnutí o návrhu na odklad nečiní exekutor žádné úkony, které by vedly k provedení exekuce, s výjimkou případů, kdy je účelově podán návrh, který je bezdůvodný a brání ve výkonu exekuce.
Odkládající návrh podává povinný a v případě vyhovění uvede v rozhodnutí exekutor či exekuční soud dobu, na kterou je exekuce odložena. Typickým příkladem je situace, kdy je exekuce odložena do doby pravomocného skončení řízení, ve kterém soud rozhoduje o odložení vykonatelnosti exekučního titulu.
Pokud je u exekutora složena jistota ve výši vymáhané pohledávky a souvisejících nákladů, exekutor či exekuční soud na návrh povinného odloží provedení exekuce do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce podaném povinným a rozhodne též o tom, že povinný může nadále disponovat se svým majetkem. Nedojde-li však k zastavení exekuce, použije se složená jistota na úhradu vymáhané pohledávky a souvisejících nákladů, jinak se musí vrátit zpět složiteli.
Exekuce může být odložena i bez návrhu, a to v případě, kdy lze důvodně očekávat, že bude exekuce zastavena.
Pokud exekutor nevyhoví návrhu povinného na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí tento návrh společně s příslušným spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o návrhu rozhodne bez zbytečného odkladu, a to nejpozději do 15 dnů.
V případě odkladu exekuce se jedná o dočasný institut, kdy se čeká zejména na určitý klíčový úkon (např. zastavení exekuce) či pokud povinný bude schopen prokázat, že svoji povinnost splní a není tak nutné začít s výkonem exekuce.
